Byla červnová Sofie (13.-19.6. 2026) pro Vás něčím jiná nebo výjimečná? Letos jste vedla český tým ve Finsku i ve Španělsku, loni na otevřeném mistrovství Evropy v Praze...
Červnová Sofie pro mě byla výjimečná počtem osob, které se závodu zúčastnily. Na rozdíl od spíše komorních mistrovství ve Finsku a ve Španělsku, kde nás vyjíždělo maximálně šest, nás nyní bylo dvanáct – osm sportovců a čtyři doprovody. Výjimečná byla také tím, že se jednalo o první mistrovství ve východní Evropě. Nemyslím to s despektem, ale jak sami organizátoři uvedli, s touto akcí se pojí jistá očekávání, a proto bylo bezesporu náročné je splnit. To se povedlo.
Kdy jste se sportovci prožívali v Sofii největší napětí? Díky Vám a WhatsAppu jsme i doma v Česku mohli být s vámi trochu na stadionu.
Napětí jsme prožívali primárně ve spojitosti s našimi kufry, které se ztratily po cestě tam i po cestě zpátky. Přiletěli jsme do Sofie a čekali u pásu s kufry, ostatní cestující postupně odcházeli, a my po půl hodině zjistili, že naše kufry jsou ve Varšavě a přiletí nejdříve za 24 hodin. Byl to šok. Spali jsme v oblečení, ve kterém jsme celý den cestovali. Trénink někteří absolvovali v sandálech. Naštěstí kufry příští den odpoledne dorazily a my mohli na zahajovací ceremoniál vyrazit důstojně oblečeni.
A jaké napětí jste cítili při závodech?
Velké napětí jsme prožívali při trojboji, protože se pořadí průběžně proměňovalo a až do konce jsme netušili, jak to dopadne! A nakonec z toho byly 3 fantastické medaile - David Vodstrčil s Michalkou Pětříkovou světové stříbro a Štěpán Švarc zopakoval fantasticky bronz z australského Brisbane! Napínavé byly i štafety, i v těch jsme ale v silné konkurenci až 7 týmů uspěli a díky 3 druhým místům si sportovci rozšířili svoji bohatou sbírku medailí. Štafety absolvovali nejen běžci-specialisti jako Kateřina Loosová, ale i vrhači a chodci, a Verča Nášelová, Majda Němcová i Katka Gerbelová to skvěle zvládly.
V týmu Czechia jste tentokrát měli na mezinárodních závodech dva nováčky: Lukáše Dvořáka a Majdu Němcovou. Jak do party zapadli a čím vás potěšili?
Splnění nominačních kritérií a následná účast Lukáše a Majdy mi udělaly obrovskou radost. Do party zapadli skvěle, protože se se všemi ostatními účastníky znají a setkávají se s nimi na trénincích. Dali jsme jim šanci, protože oba ukazují výborné tréninkové nasazení a velkou mentální odolnost, která u nováčků nebývá samozřejmostí.
Oba dva navíc dosáhli výborných výsledků – Lukáš získal dvě druhá místa v chůzi na 1500 a 3000 metrů, Majda vybojovala druhé místo v chůzi na 3000 metrů a také druhé místo ve štafetě.
Třetím nováčkem, tentokrát v týmu nás doprovodů, byl Pepa Karásek. Ten je sice již zkušený organizátor domácích závodů, ale na výjezdu s námi byl poprvé. A všechno také zvládl na jedničku, včetně bohaté fotodokumentace!
Co jste viděli ze samotné Sofie mimo stadion a co naše sportovce nejvíc bavilo nebo překvapilo z Bulharska?
Bohužel bývá závodní týden většinou natolik nabitý, že na poznávání města nezbývá příliš času. Druhý den jsme ale při slavnostním zahájení společně se všemi ostatními týmy pochodovali centrem Sofie až k prezidentskému paláci, kde proběhl velkolepý zahajovací ceremoniál s ukázkami bulharského folklóru. Bulharský folklór zazněl i při závěrečném ceremoniálu, a tak jsem dospěla k názoru, že právě lidová hudba patří k nejvýraznějším prvkům bulharské kultury.
Naše sportovce tradičně potěšilo výborné jídlo, krásný stadion se zrekonstruovanou atletickou dráhou a samozřejmě také množství sportovních úspěchů. Každý z našich reprezentantů přivezl domů minimálně dvě medaile a většina z nich byla z individuálních disciplín. V týmové soutěži jsme proto obsadili celkové druhé místo hned za Mexikem, v rámci Evropy jsme skončili první a zopakovali jsme tak obrovský úspěch z loňského mistrovství Evropy v Praze. Dovolte mi výčet našich úspěchů: 16 světových medailí a několik čtvrtých míst v 8 sportovcích!
A co udělalo největší radost na šampionátu přímo vám?
Množství medailových úspěchů je samozřejmě jedna věc, ale mně udělalo největší radost to, jak naši sportovci drželi při sobě a jak se navzájem podporovali. Zároveň bydleli samostatně po dvojicích na pokojích a za celou dobu jsme nezaznamenali jediný problém. Bylo vidět, že vytvořili skvělý tým nejen na stadionu, ale i mimo něj.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem rodičům, trenérům i dalším lidem, kteří se podíleli na náročné přípravě Michalky, Verči, Štěpána, Davida, Kačky L., Kačky G., Lukyho i Majdy na tyto závody. Vaši sportovci byli připraveni skvěle a já vám moc gratuluji k jejich úspěchům!